Nevyplašte hadipouše

Obálka titulu Nevyplašte hadipouše

Nevyplašte hadipouše

Rok vydání 2013 

Popis: 1× kniha, vázaná, 14,5 × 21 cm, česky

Anotace

Pod obyčejným starým pražským domem se začnou dít neobyčejné věci v okamžiku, kdy pod ním archeologové odhalí tajemná gotická sklepení. Jejich pradávní obyvatelé budou do posledního dechu bránit narušený klid i všechno, co považují za své.
Tommyho, Vivien a Moniku čeká náročný úkol zmařit záměry pana Breburdy, který chce v domě otevřít hlučný bar. Chtějí tak udržet s obyvateli sklepů křehké příměří. Jenže sklepní chodby jsou spletité, podivní tvorové nevyzpytatelní, bezpečí vyšších pater domu jen zdánlivé a osnuje se zrada. Podaří se zlomit prokletí ukradeného zlata? A vyváznou všichni z temných a zrádných podzemních prostor bez úhony?
Rodinný dobrodružný příběh tří kamarádů o tom, že nikdy není pozdě přemoci sám sebe a že pomoc a štěstí najdeme někdy tam, kde bychom je nejméně čekali, pobaví, napne a snad i trochu postraší čtenáře ve věku 8 – 13 let. Potěší i ty jejich rodiče, kteří nezapomněli, že sklep nemusí být jen místem pro skladování brambor a poslední odpočinek harampádí všeho druhu, ale i nebezpečnou temnou a strašidelnou kulisou ukrývající nástrahy a nebezpečí.

Kniha Nevyplašte hadipouše volně navazuje na úspěšný příběh „Jak se straší Stráchnivec“

Ukázka: 

Cedule „Nevstupovat, nebezpečí úrazu,“ ho zastaví jen na chvíli. Vytáhne z kapsy telefon, aby si posvítil, a opatrně vstoupí do chodby. Jak se blíží k otvoru, přibývá prachu a kamení. V mizerném studeném světle toho vidí opravdu málo. Po pár krocích strmého klesání sleze k místu, kde je kamenná zeď částečně probouraná. Přemýšlí, jestli má prolézt dále. Za zdí slyší sotva znatelné šumění. Připadá si jako v jedné své počítačové hře, ale doufá, že tady na něj nebude čekat obří tarantule s deseti ostrými noži na každé z osmi chlupatých nohou.

A teď… teď se mu dokonce malou chvíli zdálo, že zahlédl záblesk světla! Odvaha ho rychle přechází, ale co když se dívky vydají za ním a najdou ho tu zbaběle trčet před starou zdí?

Jenže co ten had, na kterého skoro jistě sáhl? Co když jich tam bude víc? Hadí hnízdo… brrr! Přesto už se ale opatrně protahuje otvorem. Dává pozor, aby si o ostré hrany kamenů neroztrhl triko. Ten cirkus, co by spustila teta, si umí představit až moc dobře. Jakmile se protáhne, zatočí se mu hlava. Není to jen vzduchem prostor, které byly nevětrané snad celá staletí. Má pocit, jako by se ocitl v jiném světě. Podivně tmavě modrém – to asi dělá světlo z toho telefonu. Ve světě tajemném. A nepřátelském. Těžký vzduch ho svírá. Nedaří se mu pořádně nadechnout.

Za každým rohem a kamenem může číhat něco hrozného. Rozeznává obrysy kulatých kleneb. Ty sice mají jejich sklepy o patro výš taky, ale tyhle jsou výrazně klenutější. Spíše tuší než vidí tři nahoře špičaté portály z velkých kvádrů, které vedou z okrouhlé místnosti, kde právě stojí, kamsi dále. Náhle ztuhne. Uslyší totiž hlas. Šumivý, syčivý, ale zřetelný.

„Zmiz a už ssse nevracej, sssic šššpatně ssskončíššš,“ zní mu v uších.

Kdo to mluví? ¨

Hlas ale v tu chvíli přeruší jiný, vyšší.

„Chyťme ho, je tu sssám, nejsssou to ti dossspělí dvounozí jako minule, čeho ssse bojíššš?“

Víc slyšet rozhodně nepotřebuje. Rozeběhne se zpátky, ale zakopne o kámen. Z kolena mu prýští krev a telefon mu vypadne z ruky. Když se po něm natáhne, ucítí kolem zápěstí stisk něčeho studeného a ostrého.

Zaječí tak silně, že stisk na chvíli povolí. Podaří se mu zvednout a doběhnout k otvoru. Protahuje se horečně na druhou stranu. Slyší zvuk trhající se látky. Před sebou nevidí vůbec žádné světlo. Holky musely zhasnout. Doprčic! Potmě klopýtá chodbou. Tuší nebezpečí v zádech. Otlouká se o zdi, bolestivě se uhodil do hlavy. Konečně je v jejich sklepě a za chvíli už u schodiště. Na něm sedí obě dívky a nerušeně pokračují v rozhovoru. Drama, které Tommy prožil, vůbec nepostřehly, až teď si všimly, že se k nim kamarád přidal.

Napsat komentář